Jedinečný projekt jazykových táborů organizace STAN na střediscích Relaxa a Orientka přináší každoročně mnoha dětem krásné zážitky, letní dobrodružství, setkání se zajímavými lidmi z jiných zemí, nové přátele i poznání mluvené angličtiny zábavnou, nenucenou formou. Jejich stálý tým se snaží pokaždé vnést do táborů nové nápady a novou energii, která požene projekt samotný dál a děti ke snaze naučit se brát angličtinu ne jako vyučovací předmět ve škole, ale jako jazyk spojující národy a otevírající jim dveře do světa...
Sport camp 2011 5. - 7. den
30. červenec 2011 | 09.12 |
5. den
Jako každý článek, i tento začneme počasím. Dopoledne se na nás usmálo slunko, a tak jsme vyrazili na adrenalinové speciality, ve čtyřech skupinách jsme točili nevšední kruháček. Jedna skupina vždy navštívila Berlina´s restaurant a při hrané situaci se učila jak si objednat v anglické restauraci přesně takové jídlo, které si přejí. Druhá skupina tužila své svalstvo na vysokolanovém centru, kde zdolávala osm různě náročných překážek. Všichni, kteří se této akce zúčastnili, dosáhli šťastně (ale také dost upoceně a zadýchaně) nakonec cíle. Všichni zdárně dokončili celý okruh. Třetí skupinu čekal míčový souboj ve vybíjené, přehazce nebo volleyballu (záleželo na jejich vlastním výběru) a čtvrtá skupina měla možnost zkusit střelbu z luku. Tento kruháček se vždy po tři čtvrtě hodině otáčel a tak si každý tým prošel všechna stanoviště.
Odpoledne jsme se slunkem už takové štěstí neměli. Při obědě se zatáhlo, nebe potemnělo a my věděli, že ven se už tento den rozhodně nedostaneme. Ovšem mokrá varianta programu byla připravena. Rozhodli jsme se ještě malinko potrápit hlavičky našich sportovců a tentokráte se ocitli na letišti, kde se nemluvilo jinak než anglicky. Najít správný východ, dostat správné vízum do dané země a vyznat se v odletech a příletech vypadalo velmi obtížně. Nicméně každý se s tím popral po svém a ne jeden ze sebe vyklopil slovíčka, která ani netušil, že v hlavě má. Tedy jedna skupina opět odešla na anglickou dramatickou lekci s názvem"Airport" a zbylé tři skupiny měli na programu aktivity spíše zábavného charakteru. Slepý Romeo se snažil do své náruče nalákat Julii pohybující se pouze se svázanými nohami, chovatel selátek dokazoval poslepu, že svá selátka pozná i podle kvíknutí, vyzkoušeli jsme také verbální schopnosti našich sportovců a to konkrétně aktivitu "Ukecej druhého aneb když nic nevíš tak prostě mel." Výsledkem byla směsice rozhovorů, které nedávali absolutně žádný smysl, ale každý seděl a smíchem nemohl popadnout dech. Zahrát si pexeso může být v sedě u stolu s tolika hráči trochu zdlouhavé, ovšem když jsou kartičkami pexesa právě samotní hráči, hned je to jiná. Mezi dalšími drobnějšími hrami jsme zařadili ještě "Stavitele". Architekt se všemožnými silami snažil stavbyvedoucímu vysvětlit, co mají jeho dělníci z materiálu postavit. Na první pohled si možná řeknete brnkačka. Ovšem když je architekt němý a může používat pouze neverbální komunikaci bez prstové abecedy a čísel, stavbyvedoucí musí pochopit, co architekt naznačuje, urazit kus cesty a pak vše vysvětlit svým nevidomým dělníkům, tak snadné už to není.
Předposlední večer jsme vyšli vstříc celotýdenním dotazům ohledně diskotéky, a tak se večer nesl v duchu disco hudby, barevných světel a tančících všech co mají dvě nohy a dvě ruce.
Kdyby to bylo možné, tak by snad všichni tancovali až do rána... Ale kdo by další den vstával na rozcvičku???
6. den
Zamračeno, ale neprší. Rozjíždíme další aktivity pro čtyři skupiny zaráz. Jako první disciplína nesmí chybět anglická verze supermarketu a dále ufoball, lezecká stěna na komíně a základy sebeobrany. Během dopoledne se mraky roztrhaly a slunko skrz tyto díry začalo prosvítat. Program na odpoledne byl jasný. Paintball!
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o paintballu a hned po tom hurááá na protivníka. Během paintballu mají týmy za úkol vyzpovídat Berlinu o životě na Filipínách a dokončujeme lezením stěně. Večer jsme připravili táborák a začala závěrečná oslava ukončení táborového sportovního matche. A udělali jsme to po svém. Pěkně slaďounké šáňo zajíme opečeným špekáčkem dle libosti a jako sladkou tečku nakonec přidáme ohněm zkaramelizované marshmelouny. Chvilku posedět u ohně, zazpívat si s kytarou a poslední večerka. A s ní už první slzy těch, kterým se začalo stýskat po nových přátelích dřív, než ještě samotný tábor skončil...
7. den
Poslední dopoledne trávíme balením, uklízením, předáváním facebooků a kontaktů, utíráním slziček, hrami na důvěru a také sledováním fotek z průběhu campu. Děkujeme, že jste za námi přijeli a doufáme, že slzy nebudou potřeba,když si slíbíme, že se tu zas někdy sejdeme...