Pán prstenů den 2.

Ráno jsme začali lehkou rozcvičkou po které následovala snídaně. Po snídani jsme měli opět gramatickou lekci se kterou jsme si vyzkoušeli nízkolanové centrum a bolderovou stěnu. Tohle nám vydrželo až do oběda. Po obědě jsme měli první výcvik s larpovými zbraněmi. Když si všichni vyzkoušeli držet meč v ruce tak jsme si vyzkoušeli soubojové arény které byli ohodnoceny stříbrňáky. Po večeři jsme vyrazili do lesa kde nás čekala první bitva ke které se pojí tento příběh.

"Procházeli jsme velkými planinami, až jsme došli do města. V místní hospodě byl jeden starý muž, který nám řekl mnoho zajímavých věcí, z nichž jedna byla pro nás obzvlášť zajímavá. Řekl nám o starých dveřích, které vedou skrze horu přímo pod průsmykem Karadras. Legenda mluví o klíči, který byl rozlomen na dvě části. Které jsou skryty někde poblíž dveří. V tu chvíli ale ze svého pláště vytáhl něco opravdu starého vykovaného neznámým stylem, byla to první část klíče. Když jsme se vydali na cestu, byla skoro tma. Zasněženými stezkami jsme došli až kam se dalo, když najednou jsme zaslechli skupinu Uruk-hai. Když nás uviděli, tak se rozeběhli přímo proti nám. Bojovali jsme o holý život a najednou jsem uviděl něco na krku jednoho z Uruků. Něco, co nepatřilo do jejich zbroje. Bylo to přesně to, co jsme hledal,i druhá část klíče. Chtěl jsem jít přímo k němu a zabít ho, ale ostatní ho ochraňovali. Boj byl dlouhý, nelítostný a krvavý. Mnoho Uruků zemřelo a zabili i jednoho z nás. Když jsem ležel v kaluži své vlastní krve, padl poslední Uruk. Uvědomil jsem si, že to nebyl poslední boj. Pokusili jsme se ošetřit rány všech, kdo to potřebovali a vydali se dál s oběma částmi klíče. Když jsme našli dveře z legendy, vložili jsme obě části klíče do klíčové dírky a dveře se otevřely."